21. ročník „korejského mistrovství světa amatérů“ opět vypadá velmi slibně. Hracím městem byl tentokrát zvolen Incheon, což je výhodou zejména pro dopravu. Bohatý program opět doplní i juniorská kategorie do 15 let. Loňské mistrovství republiky dopadlo tak výhodně pro rodinu Dachů, že se otec a syn oba stali českými reprezentanty pro tento rok Korea Prime Minister Cupu. Zbyněk 4-dan nebude v hlavní kategorii patřit mezi největší favority, ale jeho houževnatý styl a obrovské zkušenosti rozhodně zatopí i mnohem zvučnějším jménům. 14-letý Bártík 5-dan bude mezi juniory patřit pokud ne mezi uchazeče „o bednu“, tak rozhodně bude jedním z hlavním kandidátů na nejvyšší umístění mezi západními hráči. Výhodou našich hráčů by měl být také fakt, že již v Koreji dva týdny pobývají na tréninku ve škole PBA, takže nehrozí únava z posunu času. V obou kategoriích se letos odehraje sedm kol, takže se rozhodně máme na co těšit. Mimo jiné také třeba i na reporty samotného Zbyňka Dacha, jehož vyprávění vždycky čtenáře vtáhnou do místa dění, jako by tam sami byli. Držte našim palce! Průběžné výsledky Přenosy Neděle, 8. 11. 1. kolo: (2:00) Z. Dach – Suhas Sontakki 5-kyu (Indie) B. Dach – Barlas Mukanov 5-kyu (Kazachstán) 2. kolo: (7:00) Z. Dach – Florent Labouret 6-dan (Francie) B. Dach – Li Guoyi 7-dan (Čína) Pondělí, 9. 11. 3. kolo: (2:00) Z. Dach – Bibigul Arzybaeva 10-kyu (Kyrgystán) B. Dach – Tran Hai Dang Nguyen 2-dan (Vietnam) 4. kolo: (7:00) Z. Dach – Eric Yoder 6-dan (USA) B. Dach – Oliver Skocic 3-dan (Chorvatsko) Středa, 11. 11. 5. kolo: (2:00) 6. kolo: (7:00) Čtvrtek, 12. 11. 7. kolo: (2:00) Report od Zbyňka DEN 1 Cesta ze soulského Gangnamu, kde bydlíme a kam Bártík chodí do go školy (o tom napíšu článek jindy), až do moderního Incheonu měla trvat taxíkem necelou hodinu, ale díky husté dopravě zabrala hodiny tři. Zlatá Praha i Brno. Po příjezdu naštěstí vše probíhá hladce, což oceňujeme, ještě nikdy jsem nic tak rychlého nezažil. Čtyři orgové si nás předávají jak na běžícím pásu. „Čeko? Tady máš uniformu a jdi dál.“ „Tady se podepiš.“ „Zítra ráno nástup v 9:15 tady.“ „Tady máte klíč od pokoje.“ Byli tak efektivní a sympatičtí, že mi to nedalo a položil jsem pár doplňujích otázek (na kterém patře je snídaně, jestli potřebuji jít ještě s doklady na recepci, atd.), aby to celé zabralo aspoň minutu. To, čemu říkají „uniforma“ není tričko, jak jsem se domníval, ale celkem pohodlná mikinobunda s velkýma kapsama a českou vlaječkou na hrudi. Ubytujeme se v pěkném čistém pokoji, pomocí google překladače si poradíme s ovládáním přehřátého podlahového topení, klimatizací nastavenou, aby foukala pouštní vzduch o teplotě 28 °C a tajemnému ovladači splachování na záchodě. Tlačítka s překladem „masáž jinde“ nebo „čištění trysek“ si fakt, sedíc na záchodě, stisknout netroufám. Vše se nakonec povedlo a valíme do nejbližší korejské restaurace na večeři. V obchůdku u hotelu potkáváme ještě malajský tým, většinu z nich si pamatujeme z loňského go kempu v Koreji nebo čínského Silk Roadu. Prohodíme pár přátelských vět a pak už pelášíme spát. DEN 2 Ráno vstáváme v pohodě, žádný jetlag, jsme už navyklí na korejský čas. Snídaně nejsou tak opulentní, jako na turnajích v Číně, ale pořád ještě dost nadstandardní. Všechno je přehledné a dostupné, vše doplňují a nic nechybí. Jen najít automat na kafe kdesi na chodbě za rohem je fuška. Bártík je snídaňově konzervativní a já odvážně inovativní, až toho lituji – pálivá kuřecí křidélka na lačno a jakési záhadné kimči s příchutí blevajzu ve mne vzbuzují obavy, jestli přeci jen nebudu potřebovat „čištění trysek“. Snídaně je na dvanáctém patře a hotel má jen dva výtahy – dostat se do našeho sedmého patra a pak dolů zabere dost času, ale už jsme naštěstí objevili i schodiště. Všichni jsou pak organizovaně nahnáni do jednoho z pěti autobusů a odvezou nás do parku, který máme obdivovat. Kvůli dopravním zácpám nabereme zpoždění a tak musíme za čtyřicet minut zase zpátky. Akorát tak se projít podél řeky a zpátky. Potkáváme se s Park Youn-woonem alias Baduk Doktorem, kterého mnozí znáte z vernířovického go kempu. Hodně dalších hráčů známe, ale ještě víc ne, takže neváháme a navazujeme nová přátelství. Pak nás zavezou na tzv. orientaci, kde vysvětlují pravidla, na jakém patře budou záchody, kdo je rozhodčí a kdo jen tlumočník atd… A pak je čas jet na další místo, kde už bude zahájení. Tam probíhá několik turnajů a celé je to pojaté jako obří go festival. Před zahájením vystoupí neuvěřitelní borci s ukázkami k-pop baletu, taekwonda nebo bubnovací šou. Zatím nejlepší performance, co jsem viděl. Pak se zaregistrujeme na přátelské pair-go a útrpně čekáme, než to zorganizují. Kdo čekal, že se pairingy vytisknou a každý si najde své partnery, soupeře a místo u stolu? Chacha, naivkové, tak to si z vás Korejci pěkně vystřelí. Jedna nebohá organizátorka pobíhá s papírem, volá hráče podle států a pak s trochou štěstí vytvoří hrající čtveřici. Občas se zjistí, že někoho vyvolává zbytečně, protože už hraje jinde. Zaregistrovali ho totiž pro jistotu víckrát. Nakonec vše dobře dopadne a když první čtveřice dohrává, poslední dokonce už začíná. Je to trochu kontrast s brilantní organizací při registraci první den, ale jsme samozřejmě plní tolerance, Korejci jsou totiž neuvěřitelně milí lidé a ke štěstí tady stačí jen úsměv. Já jsem v turnaji vypadl v prvním kole, takže si mohu zajít ven koupit kafe. Natočím si neuvěřitelnou frontu na Lee Chang-ho, který podepisuje papíry. Měl podepisovat vějíře, ale ty už došly. A za hodinu, když jdu kolem znovu, je fronta ještě delší. Je mi „Kamenného Buddhy“ líto, dneska ho bude fakt bolet ruka. Ale tenhle hráč je tady zkrátka naprostá legenda, vlastně král všech legend. Kdybyste zkřížili nějakého korejského Jágra s korejským Masarykem a korejským Karlem IV., nebyl by tady hoden ani stát ve stínu Leeova kifu. Po skončení partií se vrátíme autobusem domů a jdeme se slovenskými reprezentanty (Ondrejko a Mirela) na večeři na korejské barbecue. Pak domů, napsat report a dobrou noc. Zítra začínáme hrát, držte nám palce! The post Korea Prime Minister Cup 2026 appeared first on Goweb.
